Požadavky na termokameru se musí týkat především přesnosti měření teploty

Termokamera bývá lidmi mimo obor posuzována jako klasická RGB kamera a uživatel tak spíše, než na přesnost měření hledí na různé funkce, které zřejmě dobře prodávají, ale samy o sobě jsou podružné anebo dokonce zcela bezvýznamné. Dovolili jsme si proto menší zamyšlení nad tím, co od termokamery očekávat či neočekávat.

Pojďme si položit otázku, co je smyslem a cílem screeningu teploty lidí? Jednoznačně a s vysokou spolehlivostí: Nepustit nakaženého člověka do firmy, nemocnice, úřadu! V reálném čase zachytit tohoto člověka a tím zabránit kontaminaci prostoru a nakažení ostatních. Proto je důležitá především přesnost měření a možnost v reálném čase odlišit nemocného od zdravých (poněkud zjednodušeně řečeno).

Přesné měření, přesné měření, přesné měření!

Bez přesného měření a okamžitého zásahu v případě přítomnosti nemocného jsou záznam, rozpoznání obličeje, vzdálený přístup a další nadstavby zbytečné, protože nezabrání proniknutí nákazy do střeženého objektu! A jsou naopak zdrojem falešně negativních a falešně pozitivních nálezů.

Budoucí uživatelé termokamer pro screening teploty osob velmi často argumentují tím, že prostě potřebují mít záznam obličejů (tj. že jim kamera např. tvoří databázi pozitivních případů) a neuvědomují si, že pokud by to opravdu použili tuto funkci, tak se dostanou do problému s ÚOOU (resp. předpisy o GDPR). V to případě je nutné vést “záznam o činnostech zpracování pro kamerový systém” (tento konkrétní systém, nejde to sepsat obecně pro všechny kamery ve firmě), musí mít zakotveno v pracovně-právních předpisech, že záznam pořizují, jaký je účel a trvanlivost záznamu a další. A informovat o tom samozřejmě sledované osoby.

I z tohoto důvodu je dobré se zamyslet nad tím, zda je opravdu nezbytné ten záznam mít. Uvažujme o dvou scénářích, kvůli kterým tuto funkci uživatelé požadují:

1) Ostraha si někam odběhne, vrátí se a má v PC tři fotky pozitivních lidí, kteří prošli. Co se děje potom? Někdo jde tyto osoby hledat (snad je bude hledat jiný člověk, a ne stejná ostraha, která by znovu opustila stanoviště). Jenže co je důvodem instalace kamer? Aby dovnitř neprošel nemocný člověk a neroznesl kapénkovou nákazu. A pokud ho hledáme později ve firmě, tak už tam tu nákazu pravděpodobně máme. A budeme hledat, s kým vším se setkal, než jsme ho našli? Budeme vše dezinfikovat a doufat, že se s ním nikdo nepotkal? Ne. Aby tyto systémy fungovaly, je nutné je nastavit tak, že budou opravdu zachycovat osoby při vstupu v reálném čase a nepustí je dovnitř. Tam ten člověk prostě musí sedět nebo požádat kolegu o zástup, protože jinak nákaza ve firmě dřív nebo později bude.

2) Kamera dělá databázi nemocných a při opakovaném vstupu na ně upozorní. Jak? V době roušek, pokrývek hlavy, vousů, brýlí – jak chce opakovaně rozpoznat stejnou osobu a upozornit na ni. Není v možnostech funkcí “image analysis” tento úkol splnit. Roušek je nepřeberné množství, vtipálci na nich mohou mít obličej Spider-Mana, vousů nebo obličej svých dětí. Jak by mohl jakýkoliv princip rozpoznání obrazu poznat, že člověk ve dvou různých rouškách je tentýž? Budou firmy dávat jednotné roušky, zakazovat změnu účesu a brýlí a dámám výrazné líčení, aby tuto funkci částečně zpřesnili. Ne, nic takového dělat nebudou, nakonec ji vypnou a stejně budou kameru používat s dohledem v reálném čase – tj. tak, jak jedině to má význam.

Z výše uvedeného tedy plyne neoddiskutovatelný závěr: pokud uvažujeme o koupi termokamery pro měření teploty lidí, je nutné se dívat na její vlastnosti, které ovlivňují spolehlivost měření v okamžiku, kdy daná osoba prochází (tj. přesnost senzoru, jeho rozlišení, zorný úhel objektivu (z toho plynoucí velikost pixelu), teplotní citlivost, kontinuální kalibraci, vzdálenost, na kterou lze přesně měřit). A jak je psáno v úvodu: vše ostatní jsou “líbivé” a ne vždy funkční nadstavby, které nezabrání vstupu nemocného.