Zvýšená tělesná teplota a jak ji správně měřit dotykovým teploměrem, bezdotykovým teploměrem i termokamerou


Tělesnou teplotu jsme schopni měřit na několika místech lidského organismu pomocí bezkontaktních a kontaktních teploměrů a samozřejmě i pomocí termokamer. Při přesném měření tělesné teploty však musíme počítat se změnami souvisejícími s cirkadiálním rytmem, kdy je teplota nejnižší mezi 3. a 4. hodinou ranní a nejvyšší mezi 16. a 17. hodinou. U žen také teplota kolísá v závislosti na fázi menstruačního cyklu (Jirák & Mathauserová, 2013).

  • Kontaktní metody měření tělesné teploty:
  • Jedná se o standartní způsob měření tělesné teploty, při němž je senzor měřící teplotu v přímém kontaktu s pokožkou. Výsledky měření jsou poměrně přesné díky umístění teploměru do oblasti průběhu velkých cév, které nejlépe odrážejí teplotu tělesného jádra. Nejznámějšími místy pro měření jsou oblast axily (podpaží), rectum (konečník) a dutina ústní. Nezbytnou podmínkou přesného měření je dostatečně dlouhý kontakt teploměru s měřeným subjektem, a to samozřejmě na správných místech. Měření je ale poměrně časově náročné (několik minut) a probíhá při přímém kontakt s pacientem či vyšetřovanou osobou. Zásadním požadavkem na přesnost je zde dobrý styk teploměru s měřeným povrchem, tj. s lidskou kůží.

  • Bezkontaktní metody měření tělesné teploty:
  • Tyto metody fungují na principu měření intenzity infračerveného záření, kdy měřený objekt nemusí být v přímém kontaktu se senzorem – termokamerou. Nejčastějšími místy pro bezdotykové měření tělesné teploty ve zdravotnictví je oblast čela a spánkové kosti, kudy probíhá velká spánková tepna (Zahnašová, 2013). Základním požadavkem na přesnost měření je ze nastavení správné hodnoty emisivity a tzv. odražené zdánlivé teploty, jak je diskutováno dále.

    Především ve zdravotnictví se stává bezkontaktní měření tělesné teploty stále oblíbenějším, a to díky snadné a rychlé dostupnosti výsledku. Rozhodující je pak tato metoda například u pediatrických pacientů, kde může být měření přesné tělesné teploty velmi náročné. Perorální a rektální teploměry jsou invazivní a pro dítě mohou představovat značně stresující faktor. Axilární teploměry naopak vyžadují držení teploměru na místě po dobu 30 sekund, což je obzvlášť u dítěte velmi náročné. Na řadu tedy přichází bezkontaktní metoda pomocí infračervených teploměrů. Tato metoda je v praxi užívána hlavně pro rychlé a hygienické vyloučení horečky v oblasti čela, a to například i během epidemiologických opatření. Díky své rychlosti je pak měření možno v krátkém čase opakovat, určit průměr naměřených hodnot a tím zlepšit přesnost měření (Wang, 2014).

Screening teploty osob pomocí termokamery
Screening teploty osob pomocí termokamery

Tabulka tělesných teplot a jejich hodnocení

Teplota měřená na čele se svými hodnotami mírně liší od teploty naměřené v podpaží nebo v ústech (bývá o cca 0,1 °C). Proto je třeba se při odečítání hodnot naměřených termokamerou řídit níže uvedenou tabulkou

Stav teploty Ucho / Čelo Podpaží/ústa
Teplota nízká 35,7 a méně 35,8 a méně
Teplota normální 35,8 – 36,9 35,9 – 37,0
Teplota zvýšená 37,0 – 37,5 37,1 – 37,5
Horečka lehká 37,6 – 38,0 37,6 – 38,0
Horečka střední 38,1 – 38,5 38,1 – 38,5
Horečka vysoká 38,6 – 39,4 38,6 – 39,4
Horečka velmi vysoká 39,5 – 42,0 39,5 – 42,0

Emisivita lidské kůže je přibližně 0.96. Při měření termokamerou doporučujeme odklon od povrchu čela (přesněji odklon od normály měřeného povrchu) cca 5°. Odraženou zdánlivou teplotu nastavujeme na hodnotu teploty vzduchu, případně ji lze přesně stanovit dle ČSN ISO 18434-1. Ovšem vzhledem k takto vysoké emisivitě lidské kůže není přesné odražené zdánlivé teploty tak důležité.

Ideální podmínky pro měření tělesné teploty jsou

  • Tělesná teplota je měřena nejdříve 30 minut po poslední tělesné námaze.
  • Tělesná teplota je měřena při pokojové teplotě.
  • Pokožka hlavy není kryta vlasy, ani kosmetickými přípravky.
  • Pokožka je suchá, bez potu, případně jiných nečistot.
  • Osoba jejíž teplota je měřena je v místnosti aklimatizována.
  • Nejnižší tělesná teplota bývá kolem 4:00 hodin ráno, nejvyšší teplota naopak kolem 18:00 hodin navečer.
Termovize FLIR T1020 – profesionální přístroj pro nejnáročnější aplikace v oblasti bezdotykového měření teploty
Termovize FLIR T1020 – profesionální přístroj pro nejnáročnější aplikace v oblasti bezdotykového měření teploty

Koronavirus (COVID-19) a měření teploty za účelem screeningu

Jedná se o klasické bezdotykové měření teploty, které se v ničem neliší od výše uvedeného. Jsou zde pouze jistá specifika a požadavky na systém, a to především s ohledem, aby měření probíhalo najednou na větším počtu osob (např. vstupní hala) a aby byla vhodná obslužnost přístroje (hlášení osob se zvýšenou tepotou apod.). Více se této problematice věnujeme v samostatném článku: Využití termokamer (termovizních kamer) při screeningi infekčních onemocnění. Příkladem takového „screenovacího systému“ je česká termovize Workswell MEDICAS.

Literatura

1) Vytejčková, R., Sedlářová, P., Wirthová, V., Otradovcová, I., & Pavlíková, P. (2015). Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II. Praha: Grada.

2) Erickson, R. S. (1999). The continuing question of how best to measure body temperature. Critical care medicine, 27(10), 2307-2310.

3) Childs, C., Zu, M., Wai, A., Tsai, Y., Wu, S., Li, W. (2012). Infra-red Thermal Imaging of the Inner Canthus: Correlates with the Temperature of the Injured Human Brain. Engineering, 4(10), 53-56. doi: 10.4236/eng.2012.410B014.

4) Bridges, E., Thomas, K. (2017). Noninvasive Measurement of Body Temperature in Critically Ill Patients. Critical Care Nurse. Dostupné z: https://pdfs.semanticscholar.org/8ab1/c49afdd409045c6c7228b3891852f95ec964.pdf

5) CARR, E., A., WILMOTH, M., L., ELIADES, A., B., BAKER, P., J., SHELESTAK, D., HEISROTH, K., L., STONER, K., H. (2011). Comparison of tempoval artery to rectal temperature measurements in children up to 24 monhts. ELSEVIER, vol. 26, p. 179-185. Dostupné na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0882596309004126

6) BETTA, V., CASCETTA, F., SEPE, D. (1997). An assessment of infared tympanic thermometers for body temperature measurement, [online], IOPscience, vol. 18, p. 215-225, dostupné z: http://iopscience.iop.org/0967-3334/18/3/006

7) Teunissen, L. P. & Daanen, H. A. (2011) Infrared thermal imaging of the inner canthus of the eye as an estimator of body core temperature. Journal of Medical Engineering & Technology, 35(3-4), 134-138. doi: 10.3109/03091902.2011.554595

8) Osio, C. E., Carnelli, V. (2007) Comparative study of body temperature measured with a non-contact infrared thermomete.r versus conventional devices. The first Italian study on 90 pediatric patients. Minerva Pediatr. 59(4): 327–336. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17947839

9) Wang, K., Gill, P., Wolstenholme, J., Price, CH. P., C., Thompson, M., Plüddemann, A. (2014). Non-contact infrared thermometers for measuring temperature in children: primary care diagnostic technology update. British Journal of General Practice. 64 (627): e681-e683. DOI: https://doi.org/10.3399/bjgp14X682045

10) Niemczyková, P. (2013). Přesnost měření u rektálních a tympanálních teploměrů využívaných na dětském oddělení. (Diplomová práce). Univerzita Pardubice. Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/52008/NiemczykovaP_PresnostMereni_EH_2013.pdf?sequence=3

11) Vaněk, P. O. (2010). Komparativní studie měření teploty těla různými technologiemi. The Internet Journal of Pediatrics and Neonatology, 13(2).

12) Zahnašová, M. (2013). Analýza moderních metod a senzorů pro neinvazivní měření teploty. (Bakalářská práce). VŠB – Technická univerzita Ostrava. Dostupné z: http://dspace5.vsb.cz/bitstream/handle/10084/98925/ZAH0023_FEI_B2649_3901R039_2013.pdf?sequence=1&isAllowed=y